Dnes jsou moderní okrasné zahrady takové, které jsou už hned od začátku krásně vyvinuté. Pořád stejně krásné, a koneckonců tedy pořád stejné. Pravidelně sekaný anglický trávník kontrastuje s výsadbou barevných jehličin a rabátek z barevných trvalek. Aby to bylo pořád úhledné, musí zahradník stále odplevelovat, zastřihovat a všelijak pižlat. A pán /paní/ zahrady svým kritickým okem zahradníka kontroluje, zda je vše pořád stejně krásné, vše na svém místě jak má být, neboť svého zahradníka za to platí.
Jenže příroda má snahu se rozeběhnout, do šířky, do dálky, do výšky, a vůbec se jí nechce poslouchat toho zahradníka, co by nejraději čas zastavil a zahradu zakonzervoval v krátkém úseku té nejhezčí krásy. A tak některé trvalky nejsou trvalé, vysypyná místa kůrou zarůstají pýrem a ten anglický trávník je zase plný sedmikrásek. A ejhle! Zakrslé jehličiny už nejsou zakrslé a stíní pánu domu do oken. Tedy pryč s nimi! A tak zase zahradník pižlá a překopává. Kolik úsilí stojí udržet tuhle křehkou zahradní rovnováhu, aby se zastavil čas…
Nic proti úhledným okrasným zahradám. Ale zkusme být méně přísní a přiznat přírodě trochu víc právo na její způsob běhu času. Její právo na přirozenou proměnu, vznik, vývoj i zánik každého jejího organizmu i celých společenstev.
V okrasné zahradě mohou být partie, které ponecháme víc působení přírody. Třeba z takových původně přísně udržovaných trvalkových výsadeb může postupně vzniknout společenství podobné louce. Úhlednost takové partie zajistíme posekáním porostu jednou v době vegetace a podruhé po vegetaci. V takovém společenství se objeví postupně mnoho nových semenáčků z původních rostlin a také se tam zatoulá plno druhů ze sousedství. Sečení má smysl nejen kvůli našemu estetickému pohledu, ale také kvůli tomu, aby porost nazarostl rychle břízou a jinými dřevinami. Na zahradě si pro okrasu můžeme založit také přímo květnatou louku, u které se již s přirozenou proměnou počítá. Taková louka je nejen proměnná v průběhu roku, ale každý rok je příznivý trochu pro jiné druhy, které mají navrch. Je to úžasná směs rostlin, které se neustále ovlivňují a doplňují. Pro člověka je již vlastní sledování této proměny uchvacující a inspirující. Pokorným pohledem tak můžeme vnikat do tajů přírodních zákonů a získavat část přírodní enegie pro potěchu srdce a posílení duše.
Dobře utajený přírodní ráj
Je málo míst v naší české krajině, o kterých se nechá říct, že jsou přírodní, lidskou činností nedotčená. Působením člověka je krajina udržována v nedokončeném stádiu. Pole, louky, velká část lesních porostů a samozřejmě i místa lidských sídlišť mají snahu podléhat přirozeným změnám. Bez lidského zásahu by po nějaké době dospěly do stádia přirozených lesních porostů. Pak by se zdánlivě vývoj zastavil, nastala by určitá rovnováha, kterou by ale zase příroda narušovala působením živlů.
V Evropě je taková příroda třeba v severských lesích nebo v pustých písčinách a skalnatých místech. Ale u nás? Takových míst je opravdu pomálu.
A právě o takovém skalnatém místě, kde si příroda sama vládne, Vám chceme povědět něco blíž.
Tohle malé místečko je dobře utajeno ve spleti skalních bludišť Hradčanských stěn u Mimoně, v bývalém
zakázaném vojenském prostoru. Za svoji bohatost květin vděčí souhře několika okolností. Především je
na nepřístupné skále, kam se nemůže dostat mufloní a jiná zvěř, která je zde přemnožená a s chutí tyto vzácné druhy rostlin ochutnává. Temeno skály je prudce skloněné k východu, jihu i západu, mírně zacloněné borovicemi, takže utváří domov pro rostliny různých nároků. Hlavní jsou však tenké vrstvy horniny s obsahem vápence. Taková místa poznáme v Hradčanských stěnách již z dálky podle vyrostlých jalovců a jeřábů dunajských. Celý ten malý ráj se rozprostírá jen na 2OO-3OO m2, ale přesto zde žije nepochopitelně zajímavý sortiment rostlin. Brzy na jaře je skála obsypaná množstvím květů konikleců otevřených, na východním úklonu třeba rozkvétajících a na západním již s chmýřatými semeníky. Hned po té kvete vonná tráva tomkovice. Z mnoha druhů patří jmenovat například prasetník plamatý, který tady není nikde jinde k vidění, dále třeba rozrazil klasnatý, kruštík tmavočervený nebo rozsáhlý porost medvědice, která zde i plodí. Vždycky mě napadá otázka, jak a proč příroda dokáže udržet tolik druhů pohromadě a přitom jen v malém počtu exemplářů. Jaká je to dokonalá přírodní rovnováha, vždyť tyto druhy a možná i někteří jedinci jsou zde na tom malém místě již několik staletí. Ostatně jeden takový koniklec, usazený nedaleko na jiné skále na nepřístupné římse, mi již mnoho let ukazuje cestu k tomuto malému ráji.
A tak asi největším nebezpečím pro tento kousek přírody zůstává neomalený horolezec nebo fyzicky zdatný botanik.
Venkovské zahrádky
Křehká je hranice mezi kýčem a pravým zahradnickým uměním. Vzpomínky z dětství
na babiččinu zahrádku s dobráckým trpaslíkem a skleněnými koulemi v nás většinou vybudí milé vzpomínky, že to všechno bylo vlastně hezké. Takové zahrádky tvořily většinou ženy a byly především osazovány květinami od sousedky. A tak se některé druhy šířily od domu k domu, podarování přinášelo vzájemnou radost a sousedky se předháněly, která ta jejich zahrádka bude co nejpečlivěji udržovaná. Dalším důležitým zdrojem rostlin byly trhy. Proto se nejvíce šířily druhy květin, které se snadno rozmnožují dělením.
Oblíbené byly především hodně nápadné vyšší trvalky, viditelné i za plůtkem a hlavně se hodily k řezu do kytic domů i na hřbitov. Třeba srdcovky, pivoňky, floxy, ostrožky a z cibulovin hlavně tulipány. Nechyběl venkovní asparágus – chřest.
Důležité byly též rostliny užitkové, především léčivé a kořeninové. Bylo to velmi praktické, neboť třeba pro takový libeček nemusely hospodyňky daleko. A v rohu zahrádky se pyšnila statná rebarbora.
V dnešní době se náš venkov zase dává trochu do pořádku. Bohužel je nová architektura k pláči a s ní i okolí těchto staveb s anglickým trávníkem a barevnými jehličinami. Sem tam se ale najdou i krásně opravené staré chalupy, ke kterým se ale již moderní, dobře vykůrovaná zahrada, opravdu nehodí. Je zde místo právě pro ty staré babiččiny zahrádky s dřevěným plůtkem a trochu kýčovitými trvalkami a voničkami.
Pokud si k nám přijedete na jaře nebo na podzim pro rostliny do právě takových zahrádek, rádi Vám poradíme, čím je osázet. Aby byly stále krásné a upravené, to už bude zase na Vás, a bude Vám to jistě přinášet mnoho radosti.