Odborná vědecká nauka o rostlinných společenstvích /fytocenologie/ přisoudila jednotlivým druhům rostlin místa, kam se mají zařadit, kam patří, kde mají růst. A tak člověk stvořil Arrhenatherion, Alopecurion, Bromion a jiná zaklínací slova.
Budeme-li pozorovat v přírodě vědecky nezastřeným zrakem někdy chudší, jindy bohatší společnosti rostlinné říše, musíme konstatovat, že vždy má příroda originální řešení. Nikde nenajdeme přesně stejné rostliny na jednom místě pohromadě. Snad můžeme ještě tak tvrdit, že na podobných stanovištích je podobné složení rostlinných druhů. Ale spíš nás překvapí, jak je i toto tvrzení přírodou málo naplňováno. Příroda si dělá, co chce. Nebo, jak je to vůbec? Proč najdeme někdy taková přepestrá bohatství různých květů na jednom místě? Jak příroda udržuje tuto rovnováhu mezi jednotlivými druhy? A nebo zase jindy vidíme zřetelné hranice mezi loukou plnou barevných květů a chudou loukou, jenom pozlacenou pryskyřníkem. A jindy zas nás překvapí, že vedle sebe klidně roste „vlhkomilná“ ostřice a „suchomilný“ hvozdík kartouzek.
Co, nebo kdo, tedy určuje, co kde v přírodě poroste:
1. Zjevné vlivy stanoviště / např. druh a složení půdy, vlhkost, klimatické podmínky atd.
2. Zjevný způsob hospodaření / např. způsoby a termíny sečení nebo pastvy, hnojení a pod.
3. Nezjevné vlivy
K tomuto třetímu bodu si vám dovolíme sdělit některé naše názory, pozorování a spíše tušení, než oprávněné potvrzené poznatky. Samy zjevné faktory nám nestačí ke zdůvodnění proč určitá rostlina v přírodě roste právě na určitém místě a v určité společnosti. Všude kolem vidíme příliš mnoho příkladů, které nelze vysvětlit všeobecně známými skutečnostmi.
Nejvíce nápadné je vymírání jednotlivých vzácnějších druhů rostlin na konkrétních lokalitách. I když se již dnes dělá hodně pro udržení vhodných podmínek stanoviště, dále se velmi silně ochuzuje druhové složení. Můžeme hledat důvody také ve změně klimatu, ovzduší, a tak dále, ale stále si s tím nevystačíme… Jsou tu tedy pravděpodobně další, našimi smysly přímo nezachytitelné vlivy. Jednou z příčin může být celková arogance a přezíravost člověka k přírodě. Člověk dneška prostě přírodu nepotřebuje a ta na to přiměřeně reaguje tak, že se ztrácí. Schovává se před člověkem do svého nitra. Některé druhy rychleji, jiné naopak vyrážejí do boje. Rostlina je sice bytost ponořená v hluboký spánek, takže s člověkem nekomunikuje přímo, ale i v tomto stavu „spánku“ nás trochu vnímá a hlavně naši lásku nebo naopak nezájem. Pro nás pěstitele je známé, jak reagují pěstované rostliny, když je zanedbáváme. Jak jsou smutné, třeba se až přibrzdí v růstu, pokud s nimi není pěstitel v kontaktu.
Ale nejsou to jistě jen tyto duchovní vazby na člověka, které ovlivňují to, co kde poroste či zahyne. Málo se ví, jak jsou hluboce propojené světy rostlin se světem živočichů, především hmyzu a ptáků. Opět je to propojení nejen to viditelné a známé, ale též propojení v jemnějších strukturách života. A s tím zase souvisí to, kolik prostoru a možností poskytneme v současné době živočichům v krajině. Jsou velmi silně zpřetrhané vazby mezi říší rostlin a živočichů, na což reagují citlivější druhy obou říší vymíráním. To, co se utvářelo po dlouhá období miliónů let, dokáže člověk zničit během století.
A je tu ještě jeden další záhadný fenomén přírody, lépe zřetelný u většiny v přírodě vzácných druhů – prapodivné rozmístění jejich lokalit. Jako by někdo z výšky hvězd rozhodil hrst semen a ta vyklíčila v různých koutech světa, v místech často od sebe velmi vzdálených, nebo různě uspořádaných.
Je to jen pozůstatek kdysi hojného plošného výskytu, ze kterého se vlivem změny podmínek stal výskyt 
mozajkovitý, a nebo je v tom jakási vyšší vůle ohniska /skupinové duše/ toho kterého druhu. Zkoušeli jste někdy v přírodě rozesévat semena? Budete se divit, ale úspěšnost takového snažení bývá velmi malá, spíše nulová. Jak to, že přes zjevně vhodné podmínky stanoviště, se nedaří takové méně běžné druhy v přírodě „naočkovat“ a podstrčit k dalšímu rozmnožování. Zdá se, že má příroda v této věci svůj prostorový plán a nenechá si do toho mluvit.
mozajkovitý, a nebo je v tom jakási vyšší vůle ohniska /skupinové duše/ toho kterého druhu. Zkoušeli jste někdy v přírodě rozesévat semena? Budete se divit, ale úspěšnost takového snažení bývá velmi malá, spíše nulová. Jak to, že přes zjevně vhodné podmínky stanoviště, se nedaří takové méně běžné druhy v přírodě „naočkovat“ a podstrčit k dalšímu rozmnožování. Zdá se, že má příroda v této věci svůj prostorový plán a nenechá si do toho mluvit. Nad tím vším se zamýšlíme, když pro Vás sestavujeme směsi osiv k zakládání květnatých luk nebo jiných podobných přírodě blízkých /přírodě milých/ společenství. Potkáváme různé názory, jak tyto směsi sestavovat, které druhy kam používat a v jakých poměrech. Někteří vyžadují přesné a propočítané složení. Jiní to rádi nechají na našich zkušenostech a mnozí se jen těší, že jim vyrostou krásné kopretiny a jiné veselé luční květiny, které mají prostě rádi. Setkali jsme se i s názorem, že zbytečně plýtváme osivy, když směsi sestavujeme příliš druhově pestré, neboť všechny druhy na jednom stanovišti stejně nevyrostou, a tím tedy zbytečně prodražujeme osivo. Zákazník pak prý tedy zbytečně platí i za druhy, které v jeho louce nebudou.
Ale jak jsme se pokoušeli sdělit v tomto našem článku, je opravdu nemožné přesně vše přírodě naplánovat. Proto tedy přírodě nabídneme trochu více druhů a příroda si z naší nabídky sama vybere. Vždyť i příroda takto sama pracuje s nadbytkem, jen si představme, kolik semen každá rostlina může poskytnout během jednoho roku, či jaké potomstvo má jeden pár hmyzu. A přesto vše směřuje k rovnováze.
Když pro Vás připravujeme luční osiva, díváme se tak trochu dopředu a představujeme si, jak bude tato louka jednou kvést, bude plná motýlů a jiného hmyzu a i Vám lidem, našim zákazníkům, bude přinášet radost a poznání. Prosíme, pěstujte ji proto s láskou a buďte trpěliví!
