Vstupujeme do Evropské unie a mnoho se mluví o všelijakých změnách. Mimo jiné o tom, že zemědělství už nebude jen „továrnou“, ale bude se navíc dobře starat i o krajinu. Také kdo jiný. Vždy tomu tak v lepším případě bylo. Zemědělec, sedlák, prostě hospodář, který s přírodou pracuje od nepaměti, je vybavený na tuto práci nejen technikou, ale hlavně zkušenostmi. Je to jeho místo na světě. Zemědělec se živí prodejem svých produktů.
A jak by to mělo fungovat?
Společnost si u každého zemědělce objedná kousek hezké krajiny, za kterou mu, jako za kterýkoli jiný výpěstek, zaplatí přiměřenou odměnu. Mnohý hospodář by už v této chvíli věděl, kde vysadit jakou zeleň, stromořadí, vytvořit menší vodní hladinu, polní cestu, obnovit květnatou louku… A nejlépe by bylo vrátit se pro poučení do minulých časů a také využít návrhy odborníků – krajinných architektů.
Zdá se Vám tato úvaha příliš jednoduchá, přímo naivní? Možná. Je právě tak jednoduchá jako příroda sama, probíhá s rovnováhou mezi braním a dáváním….
A ještě jedna naše úvaha o květnatých loukách, zapomenutých zemědělských porostech.
Co zaručuje stabilitu, vytrvalost a odolnost porostu? Pestrost. A jedině louka je zemědělskou kulturou složenou z mnoha druhů rostlin, které se vzájemně podporují. Je to svět sám pro sebe, v neustálém úžasném pohybu, vždyť pokaždé je ta samá louka jiná, ani v plném květu žádný květ není stejný! Vidíme neustálý pohyb a proměnu, a tím také velkou sílu života.
Z pohledu člověka – zemědělce a hospodáře je louka úžasnou směsnou kulturou, kterou v podstatě není třeba nějak výrazně ošetřovat a přitom roste a je zdravá. Co se natrápí zemědělec s těmi všemi monokulturami, aby omezil plevele, škůdce, nemoci.
Ve vyvážené louce odpadá velké hnojení a také drahá ochrana před plevely, škůdci a chorobami. Ale co s takovou loukou, když v zemědělské produkci je nadbytek a není doceňována. Budoucnost je snad ve zvětšení pastvy dobytka. Pro květnatou louku je ideální, když se střídá sečení a pasení. Nejlépe když se 1. seč poseče na seno a pak se pase.
Louka je výrazný krajinotvorný prvek. Chrání půdu před erozí, je zdrojem přírodní rozmanitosti rostlin, živočichů a dalších organismů. Z pohledu člověka, pro kterého není přímou obživou, je květnatá louka vždy vyjádřením něčeho kladného.
V podobě píce pro domácí tažná zvířata byla louka vlastně energetickou plodinou. Proč v tom nepokračovat. Louky zhodnocují krajinu a jsou pro ni přínosem. Jenže vzniká problém. Louky se musí sekat, aby nezarostly křovinami. A co s posekanou hmotou, když o seno není zájem? Možná by byla cesta k výrobě energie přes využití biomasy z luk prostřednictvím kvasných procesů. Je to sice poněkud krkolomné, ale přirozenější a pro přírodu užitečnější, než zakládání dalších monokultur různých „nových energetických plodin“. Je třeba zdůraznit, že příroda se vždy bude silně bránit všem monokulturám a člověk musí jít proti přírodě velmi daleko, aby vůbec něco ekonomicky sklidil.