Pán z Valdštena si mohl dovolit formovat celou velikou oblast svého panství a ještě si na to zjednat renomované architekty. Kdo ale ví, kolik si opravdu stihl užít radosti z pobytu v této krajině.
Dnes je to trochu naopak. Je mnoho lidí s citem pro přírodu, kteří by chtěli něco pro ní udělat, ale jaksi nemají žádné krajinářské možnosti. Někdo by rád pásl kozy, druhý třeba jezdil s traktorem a třetí se jen tak rád projde. Volný čas mají tito lidé většinou jen od pátku do neděle nebo o dovolené či o prázdninách. Tak jak začít , když je upřímná snaha, ale méně znalostí o věci. Podívejme se na „chalupáře“, kteří opravili venkovská stavení a celé vesnice. Zpočátku toho většinou také mnoho neznali. Kde by dnes bez nich byla poezie „ladovské vesničky“? Jen škoda, že občas zapomenou, že u chalupy rostly ovocné štěpy a za chalupou kvetla louka.
S prací pro krajinu se také dá začít od malého kousku. Sami za sebe nebo společně s dalšími nadšenci, třeba ve zvelebovacím spolku.
Ideální by bylo napojení těchto lidí či spolků na zemědělce. Ale umím si představit běžného zemědělce – hospodáře, kterému na víkend přijede hromada lidí „pomáhat“ a plést se mu do řemesla. To by asi moc nešlo.
Ale umím si představit jiného zemědělce – specialistu na tuto zábavně výchovnou činnost. Hlavním produktem takových zemědělců by byla udržovaná a krásná krajina. Jenže za tuto speciální práci by tento sedlák musel být zaplacen, protože běžnou zemědělskou produkcí by si nevydělal. Možná i přesto by, ale tento způsob víkendového zemědělství měl určitou naději a umožnil velkému počtu lidí být alespoň někdy aktivní v kontaktu s přírodou a podílet se na zvelebování a údržbě krajiny.
Možná to také trochu souvisí s vývojem našeho očekávání a naplnění. Při pěstování zeleniny sklízíte potraviny. Při pěstování květin sklízíte vůni a krásu. Při pěstování krajiny sklízíte poznání smyslu žití. Alespoň nám to tak při naší práci připadá.
Jedna malá inspirace. Bude, nebude?
Takový pozemkový zvelebovací spolek, dejme tomu třeba v Polabí, by se mohl zabývat rekonstrukcí polabské černavy z konce 19. století. Informace o historickém druhovém zastoupení rostlin je možné nalézt například ve starých botanických spisech. Každý trochu vášnivý botanik, čte řádky o vzácných objevech té doby v Polívkově Květeně se zatajeným dechem, jako něco tajemného, co bylo a dělo se na úsvitu botanických dějin. Jak by se taková původní louka rekonstruovala? Základ by vznikl z přímého výsevu semen, další rostliny by mohli být doplněny dosadbou. Při volbě vhodného místa by pak probíhal vývoj k dalším stádiím s návratem orchidejí.
Je to podobné jako rekonstrukce historických domů starobylých měst. Rekonstrukce jednoho hektaru louky by však byla mnohonásobně levnější. Po letech by mnohý návštěvník louku považoval za původní a nevěřil by, co dokáže lidská práce a nadšení ve spolupráci s přírodou. A to by byla ta správná koruna díla.