Když se díváme na louku ze stoje, je to pohled na les z výšky. Krásný, když svítí slunce, lehce pofukuje větřík nebo se na stoncích a stéblech rostlin třpytí kapky rosy nebo deště. A co teprve když přilétnou motýli, včely a čmeláci. Pokud se dostanete na částečně posekanou louku, otvírá se pohled do porostu, který připomíná prales. Nejlepší poloha na procházku v lučním lese je vleže. Pojďme se chvilku procházet a zapomenout na spěch a starosti. Můžeme se procházet v lukách daleko od města nebo také na Vaší malé loučce na zahrádce uprostřed města.
Půda v louce není celá zakrytá jako v lese. Mezi jednotlivými rostlinami jsou volná místa, i když při pohledu z výšky vypadá louka hustě. V zákrytu „lučních velikánů“ nemohou už nové rostliny vyrůst. Tu a tam se objeví otvůrek do podzemí a z něho vylézá třeba mravenec. Hromádky hliněných kuliček jsou dílem žížal. Mezi zbytky rostlin z minulých let můžete můžete zahlédnout i semeníky a v nich najít semena – pojistku pro všechny případy. Budete-li se „procházet“ loukou během léta, zahlédnete lučního koníka. Bude to nejspíš saranče, neunavný muzikant. Možná ho najdete podle hlasu, možná ho objevíte náhodou, jak si pochutnává na listu. Dostali jsme se do střední výšky louky. Do míst kde se stonky rostlin větví, jsou porostlé listy a kde se skrývají zelená poupata budoucích barevných květů. I zde se to hemží nejrůznějšími tvorečky. Stačí jen chvilku pozorovat. A támhle na listě vatový chomáček chrání něčí vajíčka nebo larvy.
Na rozkvetlé květy je krásný pohled i odspodu. Ty, které jsou brácené nahoru k slunci, vypadjí trochu tajemně, jejich sluneční strana je nám skryta. O to úchvatnější je pohled na krajku proplétajících se 
květů a listů. Je tu velmi čilý letecký provoz doprovázený nejrůznějším bzukotem. Teď jakoby přílétalo něco obvzlášť velkého, takový bzukot! Poštěstilo se Vám uvidět zlatohlávka nebo jiného většího brouka.
květů a listů. Je tu velmi čilý letecký provoz doprovázený nejrůznějším bzukotem. Teď jakoby přílétalo něco obvzlášť velkého, takový bzukot! Poštěstilo se Vám uvidět zlatohlávka nebo jiného většího brouka. Když se oči unaví sledováním tohoto drobného světa, nechte je osvěžit se nekonečnem oblohy a plynoucími oblaky. Možná se Vám povedlo chvilku zapomenout na své okolí a přes louku vejít do svého vlastního nitra. Možná Vám tahle chvilka zůstane schovaná na časy horšího počasí, až louky nepokvetou, až budete chtít chvilku odpočinout.
