Kdybychom Vám chtěli říct, co všechno je třeba udělat, aby se sklizená semena jednotlivých druhů rostlin proměnila v osivo, bylo by to na dlouhé povídání. Protože každý druh semen je trochu jiný, čeká nás během čištění nejedno úskalí.
Uvedeme pro představu jen několik zajímavostí. Ať semena sklízíme ručně nebo kombajnem, musíme je na půdě nejprve dobře dosušit. Dosoušení trvá asi týden, někdy i dva, je-li vlhké počasí. Od kombajnu přivezeme velmi pestrou směsku: zelené zbytky rostlin, květy, velmi mnoho hmyzu a něco málo semen. To vše je mokré. Pro dosušení rozprostřeme tento materiál do tenké vrstvy na betonové podlaze na půdě. Hmyz uletí nebo ho sezobou už netrpělivě čekající ptáčkové, rehkové domací. Vrstvu musíme alespoň 2-krát denně přehrabat, aby se materiál provzdušnil, dobře nasychal a neplesnivěl. Po důkladném usušení můžeme dát usušenou směs do pytle a odložit na zimu, kdy všechna semena čistíme. Horší je to se semeny ochmýřenými, třeba s jestřábníky. Na poli stačí, aby zafoukal vítr, a je po sklizni. Semena odletí. Jedna možnost je posekat jednorázově celé stonky a smířit se s tím, že získáme jen malou část právě zralých semen. Druhou možností je vysávání chmýřatých semen motorovým vysavačem. Jde o dost namáhavou práci. Přístroje tohoto druhu se drží v ruce a smýkavými pohyby se vysává zralé chmýří. „Luxování“ se musí za 2 – 3 dny znovu opakovat. Odměnou je mnohem větší sklizeň dokonale zralých semen. Ale ani při čištění semen v zimě to není někdy jednoduché. Takový jestřábník, pokud je sklizený ve stoncích, se musí ze stonků nejdříve oklepat. Má v sobě látky, které Vás nutí ke kýchání. To je dobré tak akorát na zastydlou rýmu. Není to však nic proti dráždivým a slzotvorným látkám, které obsahuje například vlaštovičník a mečík obecný.
Složité je vymlácení semen ze stonků, pokud se sklízejí celé stonky na poli ručně, srpy nebo nůžkami. Po usušení větší várky naházíme do kombajnu a ten je vymlátí. Z matečnic je naříhaných rostlin málo, do jednoho papírového pytle. V zimě je „vymlátíme“ prastarou a osvědčenou metodou, kdy se rozprostřou po betonové podlaze a musí se po nich šlapat a šlapat, ale hlavně dupat. Vydupáním se oddělí semena od semeníků. Některé druhy jsou jakoby přirostlé k semínkům, třeba černohlávek velkokvětý nebo kozinec dánský. Nezbývá než je drhnout přes jemné kovové síto nohama s botami s tvrdou podrážkou. Jsou to zajímavé taneční cviky. Připočteme-li i neustálé ruční sítování, mají ruce i nohy přes zimu opravdu dostatek pohybu.
Když se nám ochmýřená semena podaří oddělit od zbytků stonků nebo listů, musíme je zbavit chmýří ve vyčesávači. Rotují v něm dva kartáče a vytlačují odchmýřená semena skrz síťový válec, který je kolem obvodu. Zároveň jsou nejjemnější zbytky chmýří odsávány vysavačem. Tento stroj může sloužit i k obrušování semen s háčky. Ta by se normálně přichytávala do sebe a tvořila by chuchvalce, například řepík nebo užanka. Je to důmyslné a přitom jednoduché zařízení.
Vyčištění semen od zbytků ostatních částí rostlin je dost složitým procesem a skládá se z mnoha operací. Každý druh má svá specifika. Je to krásná a zajímavá práce, pokud Vám příliš nevadí prach a máte dostatek trpělivosti. Odměnou je pak čisté osivo a pocit, že máte před sebou miliardy malých zárodků života, které snad budou moci vyrůst a přinést přírodě i člověku užitek a radost.
