Vytrvalá nižší cibulovina, na podzim vykvétá světle fialovými květy. Brzy na jaře ze země vyraší růžice zelených listů a v jejich úžlabí tobolka se semeny. Po uzrání semen celá nadzemní nať zasychá. Rostliny obsahují nebezpečný jed kolchicin a proto musíme být při práci s ocúnem opatrní, aby se části rostliny nedostaly do našeho trávicího traktu. V přírodě roste ocún poměrně hojně na vlhkých loukách a v prosvětlených vlhkých místech v lesích. Může se pěstovat jako okrasná trvalka, nebo jako součást kompozice květnatých luk.

Semena vyséváme buď přímo na stanoviště a nebo pro předpěstování sazenic. Jsou přeléhavá, to znamená, že klíčí až druhým rokem po vysetí. Semenáče vykvétají až třetím nebo čtvrtým rokem. Starší rostliny můžeme po vegetaci vyjmou ze země a cibule rozdělit, bývá jich několik pohromadě, ale ne mnoho jako u jiných cibulovin. Na podmínky pěstování není ocún náročný, snese i vyschnutí půdy.